Když napadne sníh.

Každý na sněhovou nadílku reaguje jinak. Děti radostně staví sněhuláky a těší se na koulovačku. Motoristé vytahují smetáčky a škrabky, aby oprášili čepice ze svých aut. Chodci zpomalí, opatrnosti přeci není nikdy dost. Občas někdo namaluje do vrstvy sněhu srdíčko. Ale co nevidomí? Co oni na první vločky? Je pro ně první sníh nadílka nebo nadělení? 

Nevidomý a sníh I. 

Nevidomí lidé se díky slepecké holi dovedou po městě orientovat s podporou zarážek, orientačních bodů, vodicích linií, vnímají i proměnu povrchu, po kterém kráčí. Sníh nejenom, že tyto body zasype, stane se současně i bariérou, která je nová i v případě, že je pro nevidomého cesta známá a má ji nachozenou. Zmizí vychozené cesty, zmizí obrubníky, u kterých je nově nahrnutá sněhová zeď, zmizí reliéfní dlažba (takové výstupky v dlažbě před přechody apod. ) Změní se i akustika místa, která je tlumena sněhovou pokrývkou. 

Sněhová nadílka je tedy pro nevidomého takovou překážkovou dráhou. Zatímco vidící člověk může zrakem vyhodnocovat nejlepší možnou cestu, například vyhnout se náledí, nevidomý výrazně zpomalí a prozkoumává terén pouze slepeckou holí. 

Prosíme tedy: rozhlížejte se a buďte pozorní. Pokud je to možné, nabídněte doprovod / pomoc. Domluvte se ale nejdříve, zda nevidomý o pomoc stojí. Prostor pro samostatnost je potřeba respektovat. Děkujeme!

Nevidomý a sníh II.

Sněhová nadílka ale není pouhá bariéra v každodenním životě nevidomých. Možná si pokládáte otázku: "Staví nevidomí sněhuláky? Koulují se?". Odpověď je ANO! I když rukavice snižují hmatový vjem, radovánkám se sněhem ale nebrání. Se stavěním iglú nebo sněhuláka vždy nasměruje parťák, se kterým stavba probíhá. Při koulování postačí jednoduché "tref mě!" a nevidomý hned ví, jakým směrem sněhovou kouli poslat.